Na cestě za Křesťanskými sbory do Etiopie (část první)

Ahoj, já jsem Filip a na přelomu srpna a září 2024 jsem se společně s Liborem Osouchem vydal na netradiční cestu do Etiopie. Naše sbory tam totiž podporují místní misionáře. Jak to tam ale ve skutečnosti vypadá? Kolik lidí je v místních sborech? A jak rozdílná je africká kultura? To jsme se vydali zjistit a společně s vámi se o to jdu podělit v této první části o cestě za křesťanskými sbory do Etiopie.

Před odletem do Etiopie jsem si udělal krátký seznam očekávání nebo otázek, které mám ohledně této cesty. Říkal jsem si totiž, že bude zajímavé zpětně porovnat, jaké jsem měl představy s tím, jaké to ve skutečnosti bylo. Jako první na mém seznamu se objevila otázka, jestli poznáme Mulugetu. Mulugeta je totiž takový hlavní mluvčí etiopských sborů a právě s ním jsme domlouvali věci ohledně příjezdu a našeho pobytu v Etiopii. S Liborem jsme ho nikdy neviděli a ani jsme si nějak nehledali jeho fotku. Přestože byl i v ČR a kázal v několika sborech. Když jsme ale vystoupili z letiště, říkali jsme si, že jsme asi udělali chybu.

Než vám ale prozradím, jak jsme se našli, měli bychom se poohlédnout zpátky a ujasnit si některé informace ohledně Etiopie. To je váš dnešní úkol. Najděte si na mapě, kde tato země leží, abyste měli představu, kde se vůbec pohybujeme. Když se bavím s lidmi, občas si někdo vzpomene, že jsem byl v Africe, protože to viděli u mě na sociálních sítích, ale skoro pokaždé řeknou jakoukoli jinou zemi než Etiopii. Takže ne, opravdu jsme nebyli v Keni, Ugandě, Zambii, Tanzánii ani Somálsku.

Co v sobě skrývá Etiopie

Přibližné datum této cesty jsme plánovali asi půl roku dopředu, takže jsem měl čas si vyhledat více informací než jen pouhou polohu státu. A co člověka mé generace asi první napadne, je pustit si nějaké video. Je to nenáročná aktivita, uděláte si popcorn a navíc máte autentické záběry z oné země. Našel jsem samozřejmě spoustu videí v angličtině, ale pak jsem natrefil na jeden dokument v češtině. Říkal jsem si, že je skvělé, že už nám lidi od nás takhle prokopali cestu. Co mě ale tak nepotěšilo, byla asi hodinová stopáž. Představte si, kolik pětisekundových videí bych mohl za tu dobu zhlédnout na sociálních sítích. Ale rozhodl jsem se ten čas obětovat.

Video bylo přesně to, co jsem očekával. Malebná krajina Afriky. Pouště, ale i deštné pralesy. Občas proložené historickými památkami. Euforie ze mě opadla, jakmile se natáčecí štáb blížil k tržišti někde uprostřed hlavního města. Jenom tak okrajově zmínili, že tam člověk může být okraden a že se tam občas ztrácí i lidi. Cože?! A aby toho nebylo málo, tak kameramanovi při natáčení ukradli mobil, čímž se jejich informace jen potvrdila. Rozhodl jsem se video vypnout, budu radši bláhově žít v nevědomosti z dalších věcí, které by mě tam mohly čekat.

Místo toho jsem se rozhodl najít si pár geografických údajů. Zjistil jsem, že Etiopie je asi 14krát větší než ČR. Má asi 130 mil. obyvatel. Porodnost je zhruba 3,8 na jednu ženu (zatímco u nás je 1,8). Přibližně 40 % lidí se hlásí k ortodoxnímu křesťanství, 30 % k islámu a přes 10 % populace by se přiřadilo k evangelikálním církvím. Takže si asi dokážete alespoň orientačně představit dynamiku té společnosti. To jsem si taky myslel, než jsem tam přijel.

Pro zajímavost, Etiopie dokonce trochu souvisí i s Biblí. Tradice říká, že když královna ze Sáby šla za králem Šalamounem, po návratu do své vlasti zplodila dítě, které bylo údajně Šalamounovo. To dítě pojmenovala Menelik a stal se králem zhruba té oblasti, které dnes říkáme Etiopie. Zároveň tak vzešla šalamounská dynastie, která na tomto území přetrvávala prý až do 20. století. A dokonce i v Novém zákoně se píše o etiopském eunuchovi, který cestoval z Jeruzaléma, když se s ním setkal apoštol Filip. Co se týče další historie, Etiopie se dá považovat za nejstarší stále existující stát. Jedná se také o jeden z prvních států, který přijal křesťanství.

I když by se nemuselo na první pohled zdát, že tak významný stát má co dočinění s Českem, tak před nějakou dobou se náš premiér setkal se svým etiopským protějškem. Česká republika má také v Etiopii vlastní ambasádu. A dokonce, když nás jednou na kontrole zastavil voják a řekli jsme mu, odkud jsme, tak nám odvětil: „I love Czech!“ Tedy, že nás v Etiopii mají rádi.

Jakmile jsem si pozjišťoval všechny tyto informace, mohl jsem se začít konečně chystat na cestu. Na balení věcí jsem měl ještě čas, ale musel jsem začít řešit vízum, které je nutné při vstupu do země. Nastal první problém. Měl jsem tam totiž zadat adresu, kde budeme bydlet. Psal jsem tedy Mulugetovi, aby mi poslal údaje. Jenže ten mi poslal různé názvy, ze kterých jsem luštil, co je vůbec ulice. A nastal druhý problém. Na letenkách jsme měli místo přistání Addis Ababa, což je etiopské hlavní město, ale na všech mapách včetně instrukcí od Mulugety bylo Addis Abeba. Dělá to jedno písmenko velký rozdíl? Je to jiné město, nebo se to prostě jen tak běžně zaměňuje? Hledal jsem na několik stránkách, ale vlastně jsem k žádnému závěru nepřišel. Tato záhada je pro mě doteď tajemstvím, ale rozhodl jsem se používat Ababa, jak je to napsané na letenkách.

Na letišti

A pak nastal třetí problém. Když už jsem vízum elektronicky dostal, zjistil jsem, že jsem si spletl v angličtině pojmy příjezd a odjezd. Takže jako místo odjezdu jsem napsal Addis Ababa, což ve skutečnosti měla být Vídeň. Celou dobu mě tedy sžíral pocit, jestli s tím na letišti nebudou mít nějaký problém.

Čas utekl rychle a my jsme se s Liborem ocitli na letišti ve Vídni. Čekal nás noční let, takže jsme se těšili, jak se nevyspíme v sedě a jak budeme po celé noci unavení a zničení. Ještě před vstupem do letadla nás překvapil počet bělochů, kteří cestovali do Afriky. Tak nějak jsem si myslel, že budeme snad jediní běloši na palubě, ale bylo tomu právě naopak. Dokonce jsme zaslechli i tak světový jazyk, kterým je čeština. A to rovnou v řadě před námi. Kdybychom ty lidi nepoznali podle jejich rodné řeči, tak alespoň podle toho, že si u letušky objednali na pití pivo a víno.

Počet bělochů každopádně rapidně klesl, jakmile jsme přistáli v Addis. Šli jsme směrem k pasové kontrole a ostatní evropští kolegové se po cestě někam vypařili. Pravděpodobně přestupovali na nějaký další let, aby se tak dostali do dalších koutů Afriky. Etiopská aerolinka totiž provozuje lety do mnoha destinací nejen po celém kontinentu, ale i po celém světě. Addis Ababa se tak stává pro mnohé jen přestupní stanicí.

Jenže na pasové kontrole kontrolovali i víza. Předložil jsem tedy pas s vízem a čekal, co bude dál. Paní za přepážkou se na mě chvíli dívala a pak s rozhořčením v hlase pronesla, že chce po mě nějaké číslo. Já jsem v té chvíli vůbec netušil, co by to mohlo být. Šlo o telefonní číslo, číslo pasu, číslo víza, číslo letu, nebo zjistila, že jsem to vyplnil špatně? Naštěstí za mnou přišel Libor a řekl mi, že chtějí jen vědět informace ohledně ubytování, protože Libor už přes přepážku prošel. Oddechl jsem si, že v pasu mám razítko a že špatně zadané letiště vůbec neřešili. To jsem teprve začal chápat, že některé detaily se v Etiopii prostě neřeší.

I am text block. Click edit button to change this text. Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.